Celkem 10.23 km, nastoupáno 43 m, prochozený čas 1:55:57
Půlka února a já mám za sebou jenom jednu tyčkovací procházku. Hnedle na začátku ledna jsem se šel projít kolem Berounky. Zpátky přes Svatého Jána a kolem Dubu na Herinkách. Trochu pršelo. Na cestičce nad nemocnicí bylo bláto. A co čert nechtěl, levá noha sklouzla, podrazila pravou a už jsem se v tom blátě pěkně válel. Taky jsem si trochu potloukl žebra. A něco pod nima. Ani zasmát jsem se tomu nemohl.
„Do týdne to přejde,“ utěšoval jsem se. A měl jsem pravdu. Do (šestého) týdne to (téměř) přešlo.
Dneska bláto není. Jen je lehce namrzlo. Beru to podél Berounky. Výhradně po cyklostezce. Kontrolu klouzavého úseku nechávám na jindy.
V puklinách mezi kameny protéká voda. V létě to tak moc viditelné není. Jen když hodně prší.
Malé rampouchy se zubí na sluníčko. Jarní nálada. Úsměv oplácím a doufám, že jsem to já, kdo se směje naposled.
Cestou potkávám docela dost lidí. Asi že je sobota.
„Jo aha, tak v Srbsku je masopust,“ dojde mi, když vidím frontu na pivko u stánku a lidi oblečené do růžových pyžam. Ohromí mne to tak, že zapomenu i fotit.
Jdu se raději podívat na most. Cestou míjím Hotel u Berounky. Mají otevřenou restauraci, kde jsme se s Kryštofem stavovali občas na horké maliny nebo i na oběd.
Cestou z mostu studuju na venkovní tabuli dnešní nabídku.
„Cože, mají svíčkovou?“ Tuhle nabídku prostě nelze odmítnout.
Nezklamala. Sníst pět knedlíků byl sice trochu boj, ale stálo to za to. Restart sezóny se podařil.