Celkem 30.21 km, nastoupáno 647 m, celkový čas 7:28:49.
„Hurá, konečně zas jedem někam vlakem,“ radují se hůlky a nadšeně pozorují údolí Berounky. „Šli jsme tudy včera, jen po druhém břehu. A možná tudy půjdeme i dneska,“ upozorňuju je. Ale to je v těšení na delší trasu neodrazuje. A mne taky ne. Dokonce mi ani nevadilo, že jsem si musel nařídit budíka na nekřesťansky brzkou hodinu.
Co Žižka, musel si taky nařizovat budíka, když v listopadu 1419 opouštěl Prahu?
Nejspíš ne. Odcházel do Plzně po uzavření příměří mezi měšťany a regentskou vládou spolu s několika dalšími příznivci husitského učení. Asi ho to našňuplo. Situace byla dost vážná. Na Pražáky se už nedalo spolehnout.
Ale spěchat po ránu na vlak nemusel.
Zrady se dle jeho (Žižkova) mínění dopustili staroměstští a novoměstští představitelé, když strategicky významný Vyšehrad, organicky navazující na novoměstské opevnění, vrátili regentské vládě a tím fakticky Zikmundovi.
Petr Čornej: Jan Žižka (str. 180)
Z mého železného oře sesedám v Radotíně. Žádné šiky spolubojovníků mne tu nečekají, tak nevím, jestli jsem nepřijel pozdě. O pár století. To neva. Zvládnu to sám.
Radotín v roce 1419 spadal pod zbraslavský klášter cisterciáků. Mezi nimi a husity to dost jiskřilo. Někdy až hořelo.
„Zikmundovi pohůnci jsou to,“ šeptám si tiše pod fousy a vyrážím na kopec nad Radotínem.
„Co to tam v dálce čmoudí, není to vypálený kostel?“ Ne, jen Cementárna Radotín. Kdysi stála přímo v centru Radotína, u trati na Prahu. To musel být v Radotíně fajn vzduch.
„Ha, někdo tu musel spěchat přede mnou,“ usuzuji z čerstvých stop. Jenom nevím, kterým směrem. Stopařství mám zatím jen na levelu 2.
„Indiáni na jihovýchodě!“ „Jak se sem dostali?“ Historické epochy se mísí se zeměpisnou anomálií. Bod Omega. Budou dneska i Marťani?
„Aha, tak ne, je to jenom lesní školka,“ oddechnu si a vracím se zpět na zem. „Ale proč je u hřbitova?“ Tuhletu otázku rychlou chůzí vypuzuju z hlavy.
„Pet Sematary“ mi ji tam ale vrací. Inspiroval se tu King? Začíná to zapadat do sebe. Čeká mne dneska horor? Co na to Brenda?
Stromy začínají tancovat na jedné noze. Opravdu mám projít mezi nima? Nešmátnou po mně kořenama?
„Uf, to je úleva.“ Konečně zpátky v civilizaci.
Pro pocestné tu mají i ZOO. Obdivuji výstavní kousky. Voňavka Koko-kanál č.5 se line po celé vesnici. Čím se asi voněl Žižka?
Vonoklasy. Kaple sv. Václava. Václav je „náš“. Aspoň myslím. Sice podle Kosmase odváděl 120 volů a 500 hřiven stříbra nějakému Pipinovi do říše, jako poplatek za mír (co mi to jen připomíná), ale jestli to vozil opravdu Václav, není historicky doloženo. A ten počet taky nesouhlasí.
Den, kdy i bláto rozmrzlo. Začátek března, ale sluníčko do toho pere, jak za mlada. Bacha, aby to nesklouzlo.
Pravé poledne. Lunchtime. V Mořince se podávají chleby se salámem a čaj z termosky. Taky větrám na sluníčku nohy. Ty nefotím.
„Bacha, Karlštejn!“ „Jsou v něm ještě schované Korunovační klenoty, nebo je už Zikmund nechal odvézt do Prahy?“ Teď nevím, ale určitě bude dobře hlídaný. A okolo bude spousta cizáků.
Opatrně se plížím po cestě kolem hradu. Zikmundovců tu moc není. Ani knajpy nejsou otevřené. Klid před bouří.
Nepřátelské bláto, ve kterém se těžkooděncům bude těžkochodit. Budu muset tenhle trik poradit Žižkovi, třeba se mu někde šikne. Já jdu sice nalehko, ale i tak by se mi hodila kovadlina, abych si na jinak skvělé Altry, ukoval pořádné podkovy.
„Jéé, Berounka, tudy jsem šel včera,“ raduju se z blízkosti cíle. Žižka by jí říkal Mže.
„Tak jsme se sešli, kámo,“ volám na Jana Husa v cíli mého dnešního putování, na berounském rynku.
Krouží kolem něj věrní obdivovatelé, u nohou mu sedí sličné děvy.
Stoicky stojí, nenechá se zviklat, ani když mu holoubek poskakuje po hlavě. A kdo ví, jestli jenom poskakuje.
„Tak já zas jdu, jo?“ loučím se s ním a odcházím na BUS (to je něco jako kůň, jenom stopy po něm voní jinak).
Kudy jsem to vlastně šel?
Jak tam: Vlakem nebo busem do Radotína. Je to na hlavní trati Praha-Beroun. A taky na PIDu.
Jak zpět: Vlakem nebo busem z Berouna.
Jídlo: Měl jsem obligátní sváču z domova, ale v sezóně by se šlo najíst i v Karlštejně. Kousek za hradem je restaurace Pod dračí skálou, která to nevypadá jak past na cizince. Ale zatím jsem ji nevyzkoušel.
