3. Za holoubky do Holoubkova

Celkem 27.77 km, nastoupáno 447 m, celkový čas 5:23:54.

Mistr Jan Hus, Dekret kutnohorský a napůl padlí partyzáni. „Copa měli společného, že se tu octli v jednom sousoší?“ dumám. Asi to, že se komoušům tak nějak hodily do krámu, pokud se tedy jejich příběhy lehce přiohnuly.

Třeba o Dekretu kutnohorském tvrdili, že to bylo vítězství Čechů nad Němci v tom, kdo ovládne Karlovu Univerzitu. Ano, tehdy se změnil systém hlasování. Do té doby (leden 1419) měl každý z univerzitních národů (český, polský, saský a bavorský) jeden hlas. Což se změnilo na 3:1 pro Čechy a ten jeden si zbývající národy měly rozdělit. Na protest odešlo 2 000 profesorů a studentů (asi 80%) a z univerzity s mezinárodní prestiží se stala provinční univerzita. Malá, ale naše.

„Moc tady nemudruj a už radši jdi,“ naznačuje JH, toho času s knihou. Partyzán mne popohání odjištěným granátem. Mají pravdu. Jestli chci stihnout vlak zpátky, tak potřebuju jít docela v tempu.

Švadlenka pro obry. Jen namotat nitě na špulky. Jak je asi velký ten šicí stroj, do kterého se strkaj?

„Tak tady tenkrát hořela ta hala,“ dochází mi. Před dvěma roky. Byla zavřená i dálnice a kouř bylo cítit na kilometry daleko. Spálených 1,8 miliardy korun, čtvrtá nejvyšší škoda od roku 1990. Na rozdíl od požáru v Hřensku, tady se to samo od sebe do kupy nedá.

Ne že by cesta kolem výrobních hal nebyla zajímavá, ale když se konečně dostanu z asfaltky do aleje, tak úplně pookřeju.

Dneska mám štěstí na zajímavé sochařské výtvory. Tenhle jsem si pojmenoval: „Proč jsem se stal sochařem, aneb moje známky z matematiky.“

Může vést přes odletovou dráhu běžná silnice? Na letišti v Ruzyni by to asi neprošlo, ale v Hořovicích (LKHV) ano. A zrovna se jedno letadlo chystá na odlet. Vůbec jsem nedoufal, že něco takového zažiju. Bude rolovat i přes silnici?

Ne, vzalo to rovnou po dráze 06 směrem na Zdice a v cukuletu je v letu (bez cuku).

„A hele, on to otáčí,“ nadšeně pozoruju aeroplán. Nácvik nízkého přeletu těsně nad dráhou a zas to bere nahoru. Nádhera. Nevím, kdo mi tenhle zážitek na dnešní cestě objednal (Žižka?), ale moc mu za to děkuju.

Před vánoci si od nich kupujeme sněhové kokosky. Mají jedinou vadu na kráse. Do vánoc málokdy vydrží. A to je jím jenom já.

Mont Blanc? Halda. Halda odpadků. To ji mám jako přelézt?

„Prosím vás, před osmi roky jsem omylem vyhodil do popelnice skoro nový kartáček na zuby, není tu někde?“ chystám si výmluvu. Ale nakonec se cesta stáčí okolo.

Je mi jasné, kam to vede. K Šípkové Růžence. „Žádný líbání,“ varuju ji předem. Co by tomu paní Columbová řekla. Jenom si od ní vezmu to nakousnuté jablko, ať mám na cestu dostatek vitamínu C.

Za Újezdem si dělám odbočku k partyzánskému bunkru. Je tam. Kdyby neměl tak zářivě zeleně namalované dveře a nad sebou pomník, tak by byl opravdu dost nenápadný.

Oheň nerozdělávám. Žádnou zvěř jsem cestou neulovil. Ale přístřešek s lavičkou se hodí. Oběd sněděn za 13 minut. Tak rychle by to nezdlábnul ani partyzán.

„Jiný kraj, jiný mrav,“ jak by řekla teta Kateřina. Odteď to tedy bude Plzeňský mrav.

Kařízek je plný překvapení. Že by to doleva dolů vedlo k nám? Moc se mi tomu nechce věřit. Ale „co je psáno, to je dáno,“ vnucuje se opět teta Kateřina.

Chaloupky jak z pohádky. Kařízek mne baví. Bude tu i chaloupka na kuří nožce?

Sestupuju z hor. Blížím se k moři. Aspoň zdálky to vypadá jak nějaký severský záliv.

Kařezský fjord. Soby tu nevidím, asi je na ně moc teplo.

„Vzít to oklikou lesem, nebo rovnou po silnici?“ rozhoduju se v Mýtě.

„Kdo se bojí, …“

„Jasně,“ nenechávám tetu Kateřinu domluvit. Průhled listnáčema za to stojí. Jen mi to časově vychází tak, že potřebuju jít aspoň 5km/h. Po dvaceti kiláčkách už motor tolik neakceleruje, ale snad to zvládnu.

Zátoku s bahnem ladně obkroužím lesem. Dneska mne nic nezastaví. Jsem jako partyzán Žižka.

Nezdržuju se ani v knihobudce v Medovém Újezdě. Jen pošlu fotku paní Columbové. „Hezká je moc, ale není zaostřeno na knihy,“ vrací se z éteru. Tušil jsem to. Pro jistotu jsem vyfotil i detail, ale ten jí ukážu až doma. Musím mastit na vlak.

Nádraží Holoubkov. Pohoda, stihnul jsem to. Dokonce i s vyluštěním šifry mistra Leonarda. Když v Holoubkově zahlásí, že vlak jede z koleje číslo jedna, znamená to druhé nástupiště. Kolej dva je pro změnu na nástupišti číslo jedna. Trivka. I Žižka by si s tím lehce poradil.

Kudy jsem to vlastně šel?