Trasy

V dubnu náš rodinný tým našlapal v rámci Akce ❤️ skvělých 1141 km. Jak nám to půjde v říjnu? Dáme aspoň 1000? Co když bude hnusné počasí? Tak aspoň 500? „Není třeba stahovat trencle před brodem, uvidí se,“ říkám si před začátkem. Vždyť to není žádný závod. Když máme po prvním dnu přes 100km a umisťujeme se na prvním místě, dojde mi to. Jsme fakt dobří. Na tu tisícovku máme a možná překonáme i náš minulý rekord. Akce Srdce – aktuální výzvaKilometry, které pomáhají – sbírka na donio.cz A dali jsme to? Jo, dali jsme to. Náš rekord z dubna… Číst dále »31. října – překonali jsme rekord?

Celkem 28.02 km, nastoupáno 574.1m, celkový čas 6:03:09 Minulé dny jsem nechodil žádné dlouhé trasy. Občas jsem vyrazil na Máminku (o víkendu i s Kryštofem a Terkou), jednou jsme byli s paní Columbovou i na obědě ve Zdicích, ale jinak to byly spíš kratší, ale pravidelné procházky. Když se dívám 17.10. na předpověd, je to jasné – zítra bych mohl zas vyrazit na celodenní výlet. Ráno hledám nohavici od mých nových kalhot. Někdy v létě jsem ji odepnul a od té doby ještě nepřipnul. Kraťásky do teplot kolem bodu mrazu mi přijdou přeci jen příliš odvážné. Jednu nohavici jsem našel,… Číst dále »18. října – Brdy – Valdek

Celkem 28.56 km, nastoupáno 660.5m, celkový čas 6:13:25 Poklidná sobota. V půl desáté parkuji u konzumu v Zaječově. Žasnu nad „citlivou“ přestavbou barokního štítu. Dveře, které vypadají jak vchod do obchodu a přitom venku nikam nevedou? Ehm, co k tomu říct? Raději nic. Nekomentuji ani výbušné prostředí zdejší školy. Místňáci jsou fakt drsná parta. Začínám se trochu bát, co ještě příjde. Uf, dobrý, konečně v lese. Pohodové stoupání. Modro, slunce, kraťásky, ale i docela chladný vítr. Kopeček na zahřátí se hodí. Bývalé vojenské letiště. Postavené už Němci. Co tady asi mohlo přistávat? Na Boeing 737 to úplně nevypadá, ta plocha… Číst dále »7. října – Brdy – dopadová plocha Tok

Celkem 27.34 km, nastoupáno 498.3m, celkový čas 6:02:32 Minulé dva dny jsem si dělal jenom krátké procházky po známých místech po okolí. Potřebuji se namotivovat poznáváním nových míst. „Co takhle Brdy?“ zapíchávám myš do mapy. Mám je poměrně blízko a prochozenou mám jenom část kolem Svatojakubské – Všerubské. Vstávám na pohodu, bez budíka. Před desátou parkuju před Billou ve Strašicích. Je tam lehký předvíkendový nával, ale jedno místečko se pro mne najde. Svlékám si vrstvu s dlouhým rukávem ještě u auta. Sluníčko fakt sluní. Strašice jsou docela zajímavé. Na jednu stranu poměrně fádní vesnické baráky, ale sem tam mezi nimi… Číst dále »6. října – Brdy kolem Bahen

Celkem 34.39 km, nastoupáno 691.4m, celkový čas 8:07:50 Budík na 6:15. Snídaně, příprava sváči na cestu, čaj do termosky, sprcha a jdu na vlak. Má zpoždění devět minut. Mohl jsem spát do 6:24. Je docela frišno. Rázuju po peróně. Každý krok se počítá. Přestup v Berouně stíhám v pohodě, stejně by snad počkal. Nebo ne? „Radotín, vystupovat!“ Nádraží se dost změnilo od doby, kdy jsme tu bydleli v podnájmu. Dlouhým podchodem se dostávám na druhou stranu a už si to šlapu po červené do kopce. Cestu si pamatuju. Tuhle Svatojakubskou etapu jsem šel loni v únoru ze Zbraslavi. Dneska si… Číst dále »3. října – z Prahy přes Karlštejn

Celkem 16.47 km, nastoupáno 334.3m, celkový čas 3:17:00 Vyrážím opět ráno. Těsně po deváté už tyčkuji u Berounky. Ne že bych byl tak nadšené ranní ptáče, ale odpoledne se potřebuji připravit na večerní lekci Czechitas. Nízké dopolední slunce, absence davů, ztišená Berounka, výhled na skály, kde dneska nikdo neleze. Nebýt hluku z protilehlé kamenodrtičky, tak je to úplná idyla. Aspoň mám o jedno rozhodování méně – ne, po druhém břehu zpátky dneska opravdu nepůjdu. Práší to až na druhou stranu. V Srbsku to beru do kopce po zelené. Tuhle cestu znám spíš z druhé strany. Minu odbočku do lomu na… Číst dále »2. října – Svatý Jan pod Skalou

Celkem 35.69 km, nastoupáno 622.7m, celkový čas 7:38:09 A je to tady, začínáme. Vyhlídnul jsem si trasu, kterou znám. Jde jí různě zkracovat nebo prodlužovat, podle počasí a taky jak mi to bude šlapat. V 9:00 jsem už on the road. Pohled zpět vypadá dost tajuplně. Být romantickým malířem, už bych vytahoval plátno a štětec, abych to stačil zachytit. Pohled dopředu je o dost radostnější. Ano, chci jít tam, kde je modro. Svlíkám se do trička. Je říjen, ale vypadá to na dost pěkný, slunečný den. Skála u Záhořan mi připomíná tu na Barrandově. Jsou to taky mořské usazeniny? Asi… Číst dále »1. října – na Nižbor

Od přerušeného přechodu Šumavy na začátku léta jsem chodil jenom krátké trasy. Většinou kolem deseti kilometrů, patnáct max. Dneska to chci natáhnout aspoň na dvacet. Volím stejnou trasu, kterou jsem šel 1.10. 2021, téměř dva roky zpátky. Na Leontýnský zámeček. Byl taky pátek. Můj první den bez zaměstnání. Bez starostí. Bez pocitu, že dělám na něčem, co mi přestalo dávat smysl. Užívám si ticha, lesa a svobody, stejně jako tenkrát. Možná i o něco víc. Víc si všímám co je kolem mne. Zastavuji se, vracím se, těším se z drobností, jako sluníčko vykukující za stromem. Tuhle odbočku jsem tenkrát minul.… Číst dále »29.září – dva dny před akcí

Svatý Václav. Svátek ve čtvrtek. Zavřené obchody. Ideální začátek dlouhého víkendu. Razíme k našim do Lovosic, mého rodného města. Po obědě se místo siesty vydáváme s taťkou na jeho oblíbenou letošní trasu – okruh přes industriální zónu. „Jdeme správně na hřbitov?“ ptají se nás cestou dvě paní. Obracíme je správným směrem, jdeme chvilku spolu. Nakonec přiznají, že nejdou na hřbitov, ale do hospody naproti. Ofiko se jmenuje U kaple, ale všichni místní jí stejně říkají U rakve. Lovosice se docela rozrostly. Tam, kde je teď Lidl a obrovské sklady, byly dřív asi pole. Nebo jenom nějaký bordel. Nejspíš tudy vůbec… Číst dále »28.září – čtvrtek před akcí