Táhnu se Žižkou 2025

Celkem 33.59 km, nastoupáno 460 m, celkový čas 7:28:16. Vlna veder na přelomu června a července. Chodit se dá nanejvýš dopoledne. A jenom v lese. Na pražskou etapu se neodvažuju. Až dneska. Je chladno. Konečně. Na Budějárně se dokonce přioblíkám. Nevzal jsem si větrovku, jenom protidešťovku. Kdo ví, třeba ještě bude pršet a bude se hodit. Psáry. Po dvou a půl hodině cestování MHDčkem (díky zpoždění mi to docela blbě navazovalo) osedlávám hůlky a hurá do prvního kopečka. Dneska jich moc nebude. První přístřešek. Deset minut od Psár. „Dáme sváču?“ navrhuje Žižka. Na prvním kilometru mi to přijde docela brzo.… Číst dále »16. Na Prahuuuu

Celkem 31.28 km, nastoupáno 535 m, celkový čas 7:08:50. Neděle. Poslední den třídenního putování. Bude vedro, ale snad se mi podaří dojít blízko k Praze na MHDčko. Snídani nepodceňuju. Jsem tam už v 7:10 a i když je neděle, tak nejsem sám. Páreček vypadal, že je opravdu z masa. „Musím si zas zahrát nějakou vlakovou hru,“ říkám si, když míjím minimuzeum při Benešovské výtopně. Baví mne simulace jako Derail Valley nebo Train Sim World. Jenom si u toho pouštím audioknížku, jinak je to lehce nůďa. Původně jsem si říkal, že půjdu ke Konopišti přes zámecký park, ale kousek od silnice… Číst dále »15. Láry Fáry Psáry

Celkem 29.48 km, nastoupáno 493 m, celkový čas 7:22:20. Vstávám před sedmou. Včera mne navnadila nabídka čerstvých rohlíčků z místní pekárny k snídani. Jdu to omrknout. Votické náměstí je ještě lehce ospalé. Jen v rohu se houfuje skupinka s košíky na samosběr jahod. V místní pekárně beru housky o velikosti pálky na pingpong a k tomu jednu velkou Májku. Namáznu to v kuchyňce penzionu ještě před snídaní. „Vajíčka! A žlutá!“ žasnu. Salát taky bodne a mé přání o co největší hrnek kafe je splněno natotata. Kalorie doplněny, kofein taky. „Kde ses tu vzalo? Jseš tu od včera?“ ptám se přisátého… Číst dále »14. Na Benešov

Celkem 36.7 km, nastoupáno 677 m, celkový čas 8:20:24. Na shromáždění velkých obcí 16. či 17. května 1420 husitská Praha jako celek odmítla Zikmundovy podmínky. Znovu se slavnostně zavázala k zápasu za svaté pravdy až do ztráty hrdel i statků a o vojenskou pomoc požádala venkovské radikály. Tábor nezaváhal. Petr Čornej. Jan Žižka. s. 258 Ani já neváhám. Je sice pátek třináctého, červen a to století taky úplně nesedí, ale osedlat železného oře vyrážím krátce po svítání. „Na Prahu,“ velím při přestupu v Berouně a hledám rychlík, co by mne tam dovezl. Ještě nedorazil. Má přes hoďku zpoždení. Nastupuju do… Číst dále »13. Od Tábora na Votice

Celkem 12.9 km, nastoupáno 234 m, celkový čas 3:15:08. „Pospíchej za ní!“ volám na ježka, marně shánějícího pod oknem penzionu svůj pytel zázvoru. Já pospíchat nemusím, do Tábora je to co by skálou dohodil. V klidu snídám kafe a domácí bábovku, spolu s výpravou návštěvnic různého věku. Jóga víkend? Zážitkový pobyt? Digitální detox? Nedokážu to odhadnout. Záhada zůstává nevyřešena. „Hele, lávka,“ vítám zpestření hned na začátku cesty. Nebojím se. Od včerejšího vodníka Bubu jsem daleko. Pán na ní chytá místo dušiček pixly do mobilu. „Vidím světlo na konci tunelu!“ hlásím Žižkovi. „Ten tu za nás nebyl,“ konstatuje ohromeně. Cesta podél… Číst dále »12. Běží liška k Táboru

Celkem 32.74 km, nastoupáno 463 m, celkový čas 8:23:49. „Vy jste ten hemenex, že jo?“ vítá mne pan vedoucí na snídani. „Ano, to jsem já,“ přiznávám svojí čerstvě nabytou identitu, kterou jsem si včera na recepci zařídil. A to mi ani neprozradili, že jsem i domácí nakládaná okurčička a krouhané zelí. Mňam. Loučím se s Bechyní před devátou. Kolem poledne sem mají přijet veteráni, ale podél Vltavy je klid a nikde nikdo. „Pěšky nebo lodí?“ zvažuju u přístavu. Lehký vítr sice fouká, ale nevím, jestli správným směrem. A přetahovat plachetnici přes jezy? Já tedy ne. Ani tu malinkou. Z hříbku… Číst dále »11. Přes Bechyni na Onen Svět?

Celkem 28.59 km, nastoupáno 583 m, celkový čas 6:33:10. Na základce jsme museli chodit na branné cvičení. Ráno jsme nastoupili před školu s chlebníkama, v nich kilo písku jako zátěž, sváču a igeliťáky. „Hlavně se děti nekoukejte do výbuchu, lehněte si nohama k němu,“ radila nám učitelka branné výchovy. Kdo se schoval za vyvýšeninu, přežil do dalšího kola. Přechod území zamořeného radioaktivním spadem jsme zvládali s nohama v igelitových pytlíkách. Brnkačka. Kdyby vypukla třetí světová, všichni víme jak se chovat. „Já nemám písek,“ uvědomuju si, když vystupuju z vlaku. Hlavně, že mám sváču a pytlíky. Doufám, že mi cestou nikdo… Číst dále »10. S pískem do Týna?

Celkem 29.36 km, nastoupáno 197 m, celkový čas 7:00:02. Ještě před týdnem vypadala předpověď počasí na dnešek dost uplakaně. Původně jsem to chtěl zapíchnout už ve Strakonicích, ale jsem rád, že jsem si nakonec doobjednal hotel a prodloužil putování až k první velké Žižkově bitvě. Počasí mou volbu schvaluje. I taková garážová kolonie v jarním sluníčku působí svěžím dojmem. „Dneska by to asi nikoho nenapadlo stavět garáže někde za městem,“ uvažuju. Ale zdá se, že tyhle autobudky si svojí klientelu drží. „Uf, sem se tě lek!“ Ta hlava vypadá dost podezřele. Přibližuju se maximálně na dostřel foťáku. Drátěné modely zvířátek… Číst dále »9. Sudoměř – první velká bitva

Celkem 27.55 km, nastoupáno 403 m, celkový čas 6:29:45. Velikonoce. Barvení vajíček a mlácení pomlázkou mi nikdy k srdci nepřirostlo. Pod okny hotelu vyřvávají první opilci. Doufám, že jich moc cestou nepotkám. Historické náměstí v Blatné. Panna Marie se otáčí od zanedbaných domů a výloh. Městský klid tu stráží městská strážnice. Opilci se přesunuli někam dál. „Máme volnou cestu,“ hlásím Žižkovi. „Pozor brod,“ upozorňují kachny poutníky u Přední Řitovíze. Překračuji suchou nohou. Přepad Buzického rybníka bych asi suchou nohou nedal. Z cesty podél Lomnice vypadá jak vodopád. Velikonoce v Pacelicích. Zkouším to říct třikrát po sobě, aniž by se mi… Číst dále »8. Bude dneska Švanda?

Celkem 30.74 km, nastoupáno 509 m, celkový čas 7:15:17. „Tak ahooooj, Nepomuku,“ loučím se s náměstím těsně před desátou. Snídaně byla až od osmi, užívám si pohodové ráno. Koukám, že mi pilot nepřistavil na desátou helikoptéru. Čekat tu na ni ale nebudu, to tam budu dřív pěšky. První část dnešní cesty, z Nepomuku do Kasejovic, už jsem šel před dvěma lety, jenom obráceně. Na kapličku v Tojicích si pamatuju. Bílá s modrou je v Čechách poměrně nezvyklá. Ani ondatří rodinka za vsí se za ty dva roky neodstěhovala. A taky proč, rohlíků mají připraveno i na velikonoční pondělí. Jen mne… Číst dále »7. Jdu do Hajan